Svátek má: Ivo

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Zatímco…

Zatímco jste spali nebo dělali něco jiného pro své zdraví, mnozí se seznamovali s historickými nebo aktuálními událostmi (například vstupu ČR do NATO, 80 let od protektorátu...

...nebo začali přemýšlet o světlé budoucností chráněné přípravami na válku dneška s pomocí amerických vrtulníků, či kdo bude novým prezidentem Slovenské republiky), masová média z nějakých důvodů zapomněla připomenout 30 leté výročí založení www (world wide web) a s ním spojené potřeby reflexe výzev, které představuje.

12. Března 1989 zveřejnil tehdejší software inženýr v CERN, dnes Sir Tim Berners-Lee myšlenku o spojení informace tak, aby ji bylo možno lehce získat a lehce sdílet. Předložený návrh nazvaný  Information management: A proposal, byl jeho tehdejším nadřízeným, Mike Sendall ohodnocen Vague, but exciting. Trvalo to rok, aby Sir Tim mohl v říjnu 1990 představit tři hlavní komponenty www: HTML (HyperText Markup Language), http (Hypertext Transfer Protocol) a URL (Uniform Resource Identifier). A další necelé tři roky, aby v roce 1993, společně s CERN zveřejnil kód pro bezplatný vývoj webu.

Dnes 30 let po představení myšlenky www mnozí neví, že první www se jmenovala info.cern.ch, a že internet (síť komputerů, serverů, data center umístěných po světě) a www (jako pouze jedna s mnoha možností, jak se dostat k informaci) není jedno a totéž. Odeslaný mail cestuje po internetu, ne po www. Ta používá HTTP. WhatsApp, nebo Skype používá internet, ne www. Ještě méně z nás ví o nebezpečí, které představuje www a tzv. splinternet.

Nebezpečí, které lze popsat jako roztříštění nebo rozdělení internetu a www na menší kousky, je částí výhod a výzvy, které technologie nepochybně nabízí. O výhodách se nebudu zmiňovat, o výzvě krátce. Tu představuje paradox: něco, co má potenciál být univerzálním, je již dnes, na základě uměle vytvořeného principu s dobrým úmyslem, kontrolováno a bude ještě více kontrolováno v budoucnosti. Očekávám, že dokonce rozděleno. Svoboda a možnost technologie jako pár se stát univerzálními skončily dávno před 30. výročím a bestiální vraždou v novozélandském městě Christchurch. Ta není jediným nebo posledním důvodem ke kontrole a regionálnímu dělení www, které probíhá v ČLR a RF. Proč?

Twitter například šíří již celá léta falešnou informaci 6x rychleji než pravdu. O potenciálu sdílení, nemluvě. Dalším v řadě jsou data. Ta mají pro různé státy různé hodnoty. ČLR a Indie hodnotí data jako národní. RF dochází k podobnému hodnocení. EU má na ochranu dat GDPR. USA hodnotí data jako komerční produkt, bez ochrany. Uvedené hodnocení dat v USA umožnil bezplatný sběr dat po celá desetiletí a po celém světě, naivita, slepá víra lidí v technologické novinky, a v neposlední řadě kvalitní marketing Made in USA.

Dnes ale žijeme v době strachů, regulace, změny hodnot a konkurence technologických a demografických gigantů. Proto se stal boj o www, bojem doby (webfoundation.org - Tim Berners-Lee: The fight for the web is one of the most important causes of our time).

To, co mělo být bez hranic, nabízející uniformní on-line zkušenost každému kdo zachce, narazilo na své hranice a hranice akceptování moci. Tu ohrožuje technologický pokrok pod kontrolou několika málo technologických gigantů. Podobně ohrožuje společnost. Současně zvětšuje propast mezi těmi, kdo jsou on-line, kdo není, nebo nemůže být. Tvořící se nekontrolovatelné riziko se stalo potenciálem obchodních válek (mezi USA, ČLR, EU, RF, Indií apod.) a stává se nebezpečím pro systém moci a tím i rizikem válečných konfliktů různého druhu, kvality a velikosti. Zjednodušeně formulováno: tmavé mraky pochybností o www a internetu zatemňují kritické, tj. jasné myšlení obyvatel, vůdců a ohrožují mocenské struktury. Co dělat?



Nehledě na uvedené mraky pochybností, které rostou v prostředí, které charakterizuje mimo jiné absence nebo rostoucí nedůvěra a přítomnost bezohledné konkurence, problematika www a internetu je řešitelná.

Proč?

Nabízí totiž možnost reflektovat chování uživatelů, technologických gigantů a moci v době, kdy www a internet jsou oslabovány, nejenom vědomým zneužíváním hackery, kriminálními strukturami a šířením urážek, lží a omezeními (bez nebo s podporou státu a moci), ale i obchodními modely (sociálních a jiných sítí) ničícími historií prověřené hodnoty, a v neposlední řadě udivující nízkou úrovní většiny on-line reakcí a zpětné vazby.
Jestliže jako první uvedené nebude možné úspěšně regulovat, již kvůli suverenitě států, v nichž, nebo z nichž technologičtí giganti operují, tak ostatní lze. Jak?

Podrobnější odpověď dnes nebudu dávat. Přesahuje možnosti zveřejnění a volný čas čtenářů. Indikuji pouze směr: Existuje univerzální deklarace lidských práv, existuje mořské právo, snad i vesmírné, proč by nemohlo existovat univerzální právo kybernetické a www. O právo a Contract for the Web (iniciovaný v Lisabonu na web summitu) se snaží Web Foundation.

Problém mnohých iniciativ, včetně té uvedené je v jejich přirozené naivitě, potřebě spolupráce všech účastníků procesu bez výjimky a kvality prostředí, ve kterém se iniciativy rozvíjejí a mají realizovat.

Situace je podobná té, kterou vtipně a se znalostí historie popsal Jaroslav Bašta v příspěvku z dnešního dne (17.3) nazvaného Klimatická Johanka z Arcu a její děti. Nevidím reálný potenciál současného hospodářsko – politického systému, který by mohl umožnit transformaci práva do digitální doby. Práva digitální doby, které by ctil každý stát a každý občan Planety. Proto se nebudu divit, bude li technologická sebevražda naší civilizace pokračovat. Umocňuje jí rostoucí nevzdělanost, ignorování historie jako matky moudrosti, a v neposlední řadě paradoxy tvořené požadavky na krátkodobý zisk technologických gigantů, uměle tvořená lidská práva, vědecká a veřejná svoboda, bezpečnost a rozmanitost kultur a hodnot. To vše na prahu hry s umělou inteligencí, která již je schopna myslet lépe než my, ale ne jako my. To vše na prahu Asijského století. O něm se zmíním v pokračování Zatímco (2). Souhlasu netřeba.
 
Jan Campbell