Svátek má: Bernard

Komentáře

Tak nám chtějí zažalovat Okamuru, paní Mülerová, ale za co?

Kolem vepřína v Letech u Písku, dříve pracovního tábora tamtéž, je neustále rušno. Není divu, celá problematika je naprosto nedostatečně objasněná, což má za následek, že k tomuto místu je stále upírána ne malá pozornost a podle mého soudu, zcela oprávněně.


Jakkoli záležitost vepřína v Letech  se vleče a řešila i z politického hlediska dlouho, jediné co za velmi podivných, resp. nestandardních okolností bylo realizováno,  je odkoupení vepřína státem za údajně 450 milionů Kč.     

Podivných a nestandardních  okolností proto, že na celé transakci se mimořádně intenzivně podílel dnes exministr kultury Herman, ačkoli by se dalo očekávat, že transakci bude spíše realizovat ministerstvo zemědělství, resp ministerstvo obchodu. O ministru Hermanovi je známo, že rád (nečestně) hraje na city, resp. sociální cítění formou lidských práv, na čemž de facto postavil a významně profitoval po celou své politické kariéry. Víme také, že díky těmto jeho aktivitám úspěšně zabodoval v KDU-ČSL, kde se stal I. místopředsedou a současně i pravou rukou předsedy Bělobrádka.    

Na strunu lidských práv bodoval např. s falešným strýcem Bradym, se kterým se
snažil dehonestovat prezidenta Zemana prolhaným tvrzením, že jeho strýček Brady nebyl vyznamenán proto, že se mu M. Zeman mstil za jeho osobní přijetí dalajlámy. Rovněž na strunu lidských práv bodoval i u našich západních sousedů, u přátel nejbližších, „milých krajanů“ z německého Landsmančaftu. Je toho více, kdy se pan Herman díky lidským právům neférově prosadil a zabodoval. Jedním z těch dalších aktivit je právě vepřín v Letech u Písku.

Pan Herman má jednu velmi negativní vlastnost a sice, že ačkoli je bývalý kněz, přesto se neštítí své úspěchy stavět na lžích. Bylo tomu tak jak se strýčkem Bradym, je tomu tak  i v případě vepřína v Letech u Písku. Říká se, že lež má krátké nohy, v případě Hermana má však jeho lež nohy až neuvěřitelně dlouhé. Beztrestně se mu daří lhát natolik sofistikovaně, že mu to okolí „žere i s navijákem“, jak by řekl klasik.

O vepřínu, potažmo pracovním táboře v Letech pan Herman toho nalhal tolik, že mu uvěřili i v případě výše odkupní částky, která i přes svůj ne zrovna malý objem prý byla na hraně únosnosti. Na které straně únosnosti již neřekl.  Za pozornost stojí, že fundovaní  znalci a odborníci odhadli odprodejní cenu vepřína cca na poloviční Hermanem vysomrané částky, tedy někde okolo 250 milionů. Také proto zřejmě pan Herman tak dlouho tajil částku až do podpisu smlouvy přesto, že již dříve veřejně prohlašoval, že obě strany se na ceně dohodli. No aby ne, když byla tak přemrštěná. Kolik si Herman jako zprostředkovatel nechal zaplatit, je otázka.

K samotnému objektu pracovního tábora se váže rovněž celá řada nejasností. Tak např. na internetu  byl zveřejněn nákres stávajícího vepřína a území pracovního tábora. Z nákresu zcela evidentně a zřetelně vyplývalo, že vepřín  jen nepodstatnou částí svého území zasahoval do poměrně rozsáhlého území tábora. Přesto Herman tvrdil, že vepřín svou velkou částí zasahuje do území  bývalého tábora, na čemž de facto založil kampaň (opět na bázi lidských práv) o zneuctění památky „umučených“, protože se prý bezprostředně dotýká utrpení lidí v pracovním táboře, notabene cikánů. Následně inicioval odstranění vepřína „ z pietního místa koncentračního tábora“, jak tábor cíleně povýšil z původního pracovního tábora.

Neobjasněná je také otázka kvalifikace zmíněného tábora. Na jedné straně se mluví jako o „pracovním táboře“, což potvrzuje řada dobových dokumentů, na druhé straně se zneužívají lidská práva ve smyslu lživého tvrzení Hermana, že šlo o „koncentrační tábor“, ve kterém byli  údajně umučeny stovky občanů cikánského původu. Existují však dokumenty, které dokazují, že šlo o sběrný pracovní tábor pro zahálčivé a potulné občany-cikány, kteří se živili trestnou činností. Spolu s nimi byli v táboře internováni také lidé necikánského původu ze stejných důvodů. Otázka, za jakých okolností lidé v táboře umírali, kromě např. důvodů fyzické vyčerpanosti, infekcí nebo nemocí,  je rovněž zahalena tajemstvím, resp. je blíže neobjasněna. Faktem však je, že z toho tábora byli na příkaz německých velitelů lidé eskortováni do německých koncentračních táborů, odkud se již nevrátili.

Co se týká samotného objektu pracovního tábora, resp. vepřína v Letech u Písku lze konstatovat, že po stránce faktografie a dokumentace, ale i z právního hlediska byla záležitost naprosto neodpovědně a nedostatečně doložena a prokázána.. Aspoň tomu tak nasvědčují veřejně známé informace. Zda to byl šlendrián nebo úmysl ze strany pana Hermana je otázka. To mu ovšem nebránilo aby věc, na které měl (jen jeho bůh ví jaký)  osobní zájem dostal až do fáze, kdy byl vepřín odkoupen státem, za který zaplatil 450 milionů korun, další miliony vydá za likvidaci vepřína a nepochybně se bude také podílet nějakými velkorysými dotacemi na vybudování památníku obětí romského holocaustu. To všechno k naší nelibosti, neboť ty peníze jdou z kapes nás občanů. Bude zajímavé, kolik na Památník obětí holocaustu přispějí sami Romové, případně desítky jejich „neziskovek“, když se jim dostalo nemalého zadostiučinění, tím, že vepřín byl prodán, bude zlikvidován,aby na jeho místě byl postaven památník.

Památník v Letech je, jak výše uvedeno, stále středem pozornosti ze strany odpůrců výstavby tohoto památníku, stejně jako ze strany Romů. Předseda strany Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomio Okamura  oprávněně zpochybnil funkci romského vyhlazovacího tábora v Letech  za druhé světové války, za což jej signatáři veřejné výzvy z Muzea romské kultury chtějí  žalovat.  Zcela na místě je také otázka, proč tábor v Letech je řazen na úroveň vyhlazovacího tábora v Osvětimi? Dělá to totiž dojem, jakoby se někteří lidé snažili  umocnit a zvýšit význam pracovního tábora v Letech povýšením na „vyhlazovací tábor“ (tj. na úroveň koncentračního tábora), čímž by se také znásobilo či  umocnilo utrpení cikánů, které podstupovali v tomto pracovním táboře a tím dosáhnout větší popularity při prosazování lidských práv občanů romské národnosti. Konstatuji, že se necítím být ani rasista, xenofob či fašista, ale tímto vyjadřuji svůj názor a především hájím pravdu a spravedlnost, čehož se v případě tábora v Letech velkou měrou nedostává.

Jiří Baťa